středa 23. března 2011

Podvádění francouzů na šachové olympiádě je potrestáno.

Disciplinární komise francouzské šachové federace vynesla verdikt o vině a pozastavila činnost účastníkům hráčského podvodu (Sebastien Feller, Arnaud Hauchard, IM Cyril Marzolo) na šachové olympiádě 2010 v Khanty Mansiysku. Komise prohlásila jejich vinu z porušování zákonů sportovní etiky. Princip podvodu spočíval v napovídání počítačových tahů hráčům při utkání na olympiádě. Podrobnosti o důkazech a svědcích jsou na této stránce.

Zajímavý byl systém předávání tahů hráči, který seděl za šachovnicí. Tah byl zakódován způsobem jako v mezinárodní notaci pro korespondenční hru:  Pole e4 je například 52, pole e5 je 55, pole e7 je 57 a pole e5 je 55.  Tah byl vlastně zakódován do 4 po sobě jdoucích číslic od 1 do 8.
Číslice 1- 4 představovali hráči družstev - Francie 1, 2, 3, 4 šachovnice a soupeři 1.,...4. šachovnice (5 až 8)
Trenér Hauchard získal u baru z mobilního telefonu kolegy a šel za hráče, který představoval potřebnou číslici, a za ním se otočil. Například tah 5254 ( v notaci e2-e4) sdělil tak, že šel za hráče soupeře na 1 šachovnici (5), pak za hráče Francie na 2. šachovnici (2) atd. a vždy se tam otočil.  Tah soupeře potom odeslal od baru pomocí SMS na počítač s programem Firebird. Důkazy spočívaly ve svědectví a v analýze partie, kdy Feller hrál několik tahů za sebou první navrhovaný tah  programem.

Soud zakázal připuštění důkazů odhalením obsahů SMS s odkazem na ochranu obsahu osobní korespondence. Právník Fellera oznámil, že se odvolá.

Jeden zajímavý názor na korespondenční šachy

Na stránce E. Vlasáka vyšla 21.3. zmínka o příspěvku na diskuzním fóru immortal chess.
Závěr tam je tento:
Korespondenční hráč = silný motor (Houdini, Critter, Rybka) + rychlé "železo" (aspoň Intel i7) + databáze + doba strávená analýzou.

Korespondenční šach byl vždycky od šachové veřejnosti málo obdivovaným druhem šachu. Opovržlivě se o tomto šachu vyjadřovali i někteří velmistři. Například Michail Tal někde řekl, že on měl hodně neřestí (je známo že mu chutnal alkohol a kouřil), ale neřest korespondenční hry neměl.

Při hraní korespondenční partie můžete použít jakoukoli pomoc, teoretické knížky, rady přátel, analyzovat přesunováním figurek, prostě to co je v praktickém šachu zakázáno. Ale tyto možnosti mají všichni a tak záleží jak je využijí. Z vlastní zkušenosti vím, že i rada mistra se musí brát s rezervou, protože je to jako v životě. Každý vám, máte-li problém,  něco nezávazně poradí, ale sám si rady neví když se dostane do potíží.

Jsou lidé, kteří nemají čas na turnajovou hru a nemají možnosti hrát se silnými soupeři z různých důvodů: Pracovní vytížení, místo bydliště atd. Pokud si chtějí zahrát turnaj, je hra na dálku jediná možnost. Četl jsem ale, že podvádí se i na on-line herních serverech s pomocí počítače. Pro praktické testování repertoáru zahájení a řešení šachových pozic v době, kdy se to člověku hodí, je korespondenční hra dobrá.
Silný hráč si tedy nyní v korespondenční partii musí poradit s hrou proti šachovému motoru. Dá se někdy odhadnout jaký motor soupeř používá a připravit mu léčku, která využívá slabin toho konkrétního motoru. Zahájení v korespondenčních partiích na vyšší úrovni jsou často úplně jiná (ICCF game archiv) než se hrají na turnajích. Tyto partie mě zbavily předsudků o některých teoretiky opovrhovaných zahájeních. Šablonovité povrchní hodnocení různých pozic podle notorických dogmat je přesně cesta do záhuby, která se v praktické partii nechá velmi obtížně vyvrátit. V praktické partii někdy nekorektní tah vytvoří pro soupeře pozici, kterou nemá šanci v omezeném čase zvládnout a naopak přirozený a evidentní dobrý poziční tah nepřipraví stejnému soupeři žádný problém a hra spěje spolehlivě do remízy. Vtip je v tom, jak odhadnout co soupeři bude dělat větší problém a aby se to neobrátilo proti riskujícímu hráči.

pondělí 21. března 2011

Zase jsem se nechal nachytat v taktice

A zbrkle navrhl následující "vyhrávající tah" (ve variantě), který se ukázal jako prohrávající. Myšlenka byla u obou tahů stejná, jen s malým rozdílem, který byl rozhodující. Na takových "detailech" spočívá kouzlo šachu. Nápady a precizní a detailní kontrola se musí vzájemně podporovat.

V následující pozici je černý na tahu:



1. ... Qg6! --+ ( 1. ... Qe6?? 2. Qe5 Qxe5 3. dxe5 Rxe5 4. Rxb6 +/- )
2. Rb8 Qe4+ 3. Qxe4 dxe4+ 4. Kf4 Rxb8 0-1

Počítače mě učí hrát šachy

V tyto dny probíhá zajímavý turnaj světové špičky Amber v Monaku. Sleduji partie na serveru Chessbomb, kde partie "komentuje" počítačový program Stockfish 2.0.1-cb3 64bit, 5.28 sec, depth 20. Program navrhuje 4 varianty s hodnocením pozic. Odhalí většinou neomylně slabé tahy supervelmistrů. Vzhledem k tomu, že se hrají partie zrychleným tempem, jedna naslepo a jedna rapid, někdy se počítač utne. Ale ta jeho chyba se dá odhalit. Například když navrhuje tah s hodnocením 0 (vyrovnaná hra) a ten tah se zahraje a on hodnotí vzniklou pozici ve všech dalších pokračováních jako +4 (vyhraná pro bílého + 4 "pěšci"), tak je to samozřejmě zcela nelogický postup.

Procházím si partie a hledám v nich, kde se stala nějaká zásadní, mnohdy rozhodující chyba. Správnou variantu si okopíruji a přidám do zápisu. Hodnocení varianty jsem prověřil ještě off-line svým počítačovým programem a ty nejpoučnější případy si zaznamenám k prostudování. Většinou jsou pochybení velmistrů ryze taktického charakteru. Nejde o nějaké dalekosáhlé koncepční chyby. Počítač prostě kalkuluje všechny různé varianty do hloubky 20 tahů bez ohledu na nějaké předsudky o pozici. Nezajímá ho minulost v partii, nemá žádné pocity, záliby ani strach. Hledá tahy, které vedou k optimálnímu postavení figur s ohledem na všechny odpovědi soupeře.

Člověk se od malička učí myslet, mluvit a vývoj jeho mozku je postupný. Úroveň lidského myšlení je poplatný genetickému vybavení a kvalitě výchovy a výuky. U počítače jsou analogické prvky v úrovni hardware a software. Stavba člověka trvá desetiletí, počítač se vyrobí (naklonuje) za několik hodin a nalití odladěného programu do jeho paměti je otázka sekund. Pak už hraje a "myslí" podle programu a nic nového nevytvoří. Úroveň hry počítačů se za poslední desetiletí fantasticky zvedla s ratingem nad 3000 bodů ELO a dnes už člověk proti počítači prakticky nemá šanci vyhrát.

Já samozřejmě nemám ambici hrát tak dobře jako šachový program, ale některým seskupením figur po jeho navrhovaném lepším tahu, než byl tah velmistra, občas porozumím. Možná si je i zapamatuji do budoucna. Při partii lidí musí hráč poctivě propočítávat varianty, zvláště v ostrých pozicích, kdy jsou figury v kontaktu a mají spoustu možností. Někdy výsledek závisí i na štěstí. Partii vyhrává hráč, který udělá předposlední velkou chybu.

Při propočítávání vždy je alfa a omega správné ohodnocení konečné pozice. Donekonečna počítat nelze a to neumí ani počítače. Schopnost odhadnout správně pozici a schopnost v představách přesně propočítat tahy je základ správného hraní šachu.

Procházel jsem si jednou nejlepší partie génia šachu A. Aljechina  překvapilo mě, kolik chyb a taktických nepřesností objevil šachový program. Kolik chybných hodnocení k tomu přidali komentátoři. Když velmistr publikuje komentovanou partii a v úvodu předešle, že partii nekomentoval s použitím počítače, mám ke kvalitě analýz velkou nedůvěru. Nedávno jsem se s tím setkal na našem nejlepším šachovém portálu Novoborský šachový server. Nevím proč to ten člověk vůbec dělá. Nemá počítač?, chce se chlubit, že je lepší než počítač? Nebo demonstruje svůj odpor k počítačům.

Chápu že počítače umí hrát šachy jen tak, jak je to naučili nejlepší šachisté. Lidé do nich naprogramovali šachovou vědu nasbíranou lidstvem za staletí a počítat už umí "od přírozenosti". Komentáře velmistra s pomocí šachového programu bude asi to nejlepší co lze o šachové partii vytvořit. Najít chyby, pochopit správný postup, to musí vést k pokroku. A o to mi jde.

http://kasalice.ic.cz/chess/Amber_2011/

pátek 18. března 2011

Pgn4web

http://pgn4web.casaschi.net/board-generator.html

Klikni na a2 pro zastavení autoplay
e1 - tah dopředu
d1 - tah dozadu
atd. - pomoc při najetí na políčko

Puzzles

 
10 taktických úloh. Vyhrál ten, kdo je na tahu. Tahy řešení jsou skryté. Zobrazit řešení je možné kliknutím na políčk C8.
Nebo kliknout na políčko e1 (tah dopředu)   (- d1 = tah zpět)
Přechod na další úlohu je klikutí na f3, předchozí úloha na c3.
Políčko E8 otevře (aktualizuje) analytickou šachovnici. Políčko E7 otočí orientaci šachovnice.
____________________________________________________________

neděle 13. března 2011

Paradox s nedostatkem času

"Žádný blázen neumí hrát šachy, ale šachy hrají jenom blázni." Německé přísloví

Hodně spisovatelů zdůrazňují rozdíl mezi dvěma aspekty tvůrčího procesu. Nejdříve je "psaní": definují se postavy a zápletky, řeší se jejich problémy a když se to vymyslí, je připraven první návrh. Poto přijde etapa editování, kde se jemně dolaďuje a leští, stylizuje se text. Někteří spisovatelé tyto dvě etapy oddělují. Když je mozek v kreativní fázi, není možné dávat pozor na detaily, které vyžaduje editace; a když editují, není možné se zabývat celkovým schématem díla.

Šachoví hráči mají stejný problém: vágní myšlenkový proces obecného plánování je neslučitelný s detailní analýzou taktiky. V režimu tvoření "psaní" hráč hledá ideje, intuitivně tvoří možnosti, a zlepšuje obecné chápání pozice; v režimu editace analyzuje konkrétní varianty.

V praxi většina hráčů přirozeně tvoří v čase kdy je protihráč na tahu a nechá klíčit ideje - a editují se varianty když jim tikají hodiny. To vysvětluje jeden důležitý paradox:

Je snadné chybovat, když soupeř má málo času.

Jestliže rychlou odpovědí soupeře se zkrátí čas "psaní", je snadné udělat špatné rozhodnutí. Řešení je dělat vědomou přestávku v myšlenkách, a zrovna přepnout z jednoho režimu do druhého. Stará škola sovětských velmistrů v letech 1950 a 1960 vždy zapsala tahy předtím než je zahrála. Mysli, rozhodni, napiš... pak se zeptej sebe:  "Není to chyba?"  (Dnes je tento postup proti pravidlům, protože tah se smí zapsat až tehdy, je-li vykonán na šachovnici. Je to opatření proti možnosti nápovědy posunkem od trenéra)
Pomocí přerušení myšlenkových stereotypů před položením otázky, pravděpodobně přijdete na správnou odpověď. Jako příklad uvádí Bill Hartston ve své knize Teach Yourself Better CHess  v 64. kapitole Writing and Editing, závěr partie Short - Kasparov




Kdyby bílý našel čas k nadechnutí v této sérii tahů a přepnul do režimu "psaní", jistě by zachytil několik vyhrávajících možností.

Místo 33.Nf4+, mohl by vyhrát okamžitě tahem 33.Rf8! , kdy by mohl na jakýkoli šach dámou odpovědět Rf1
Místo 36.Ne5 mohl hrát 36.Rh1! Kg6  37.Ne5+! Kf5  38.Nc6!

a místo Re7? mohl hrát   40. Ne4 ! Qd3 41. Rf2 Qxd7 42. Rh2+...

čtvrtek 10. března 2011

Google Chrome má rozšíření pro šachy

Již delší dobu používám jako prohlížeč webu Google Chrome. Zkoušel jsem dříve už všechny možné prohlížeč, od Netscape, IE, Mozilla Firefox, Opera až jsem skončil u Chrome. Připadlo mi to stylové, když už využívám Blogspot.com. Občas jsem narazil na některé stránky a tak jsem na chvilku přešel k IE 8.

Nedávná novinka na Chrome se mi opravdu zalíbila. Je to rozšíření pro prohlížeč, kterým můžete snadno a rychle prohlížet partie přímo v okně browseru. Dočetl jsem se o tom na stránce Emila Vlasáka z 13.2.2011.
Hned jsem to nainstaloval a funguje to bezvadně.

Pokud máte nějaký odkaz na soubor .pgn, tak stačí na něj kliknout pravým tlačítkem a vyvolat Viewer a zobrazí se vám pohyblivá šachovnice s notací.
Nebo pokud vám stránka zobrazuje zápis partie v PGN notaci, stačí tu partii vybrat myší, pravým tlačítkem zvolit v menu viewer a zobrazí se vám okno s dynamickou partií.


Neumí to ještě prohlížet varianty, ale i tak je to dobrý.

pondělí 7. března 2011

Vyšší škola taktiky - efektivní tichý tah

Následující pozice se mi přihodila v partii. Až doma jsem objevil hezký tichý a velmi účinný tah králem, který přesvědčivě vedl k výhře.



29. ... Qd4+! 30. Kh1 Kg7 !!




Vtip tahu králem na g7 je v tom, že zabraňuje tahu bílé dámy na d8 pro Bxg2+. Dáma na d8 totiž nešachuje.
( 30. ... h6 {tento tah také vede k výhře, ale ne tak rychle jako tah králem} 31. Re8+ Kg7 32. Qe1 f3 33. Qe5+ Qxe5 34. Rxe5 fxg2+ 35. Kg1 Kf6 36. Re1 c5 37. Kf2 c4 38. Re3 Kf5 39. Re1 Kf4 40. Re7 a5 41. Re1 h5 42. Re7 h4 43. Ra7 Ke5 44. Rxa5 c3 45. Rc5 Kd4 46. Rc8 h3 47. Rc7 Bxa2 )
31. Qc7 Qf2 32. Rg1 ( 32. Qe5+ Kg6 33. Qd6+ f6 --+ )  32. ... Qe3 33. Rf1 Qe2 34. Rg1 f3 35. h3 f2 +- a černý vyhraje)

Zatím jen nevím, jak takové tiché tahy spolehlivě objevit. Snad jen intuicí a poctivým propočtem pokračování všech tahů kandidátů.

sobota 5. března 2011

Přizpůsobivost, pružnost

Pružnost je slovo, které je tím důležitější, čím vyšší je standard šachu. Dobrá šachová hra je jako dlouhá výměna míčů v tenise. Každý hráč se snaží vymanévrovat druhého až je dostatečně vytlačen mimo optimální místo a umožní vyhrávající ránu do prostoru kurtu, na který nemůže dosáhnout. Každá šachová pozice je ve stálém stavu dynamiky, s různými útoky a manévry číhající v oblasti strategických možností, ale čekající na nejpříhodnější moment. Klíč k udržení správné rovnováhy je pružnost.

Když se přímými útoky nic nedocílí, musí se hledat tah, který bude užitečný pro jakékoli pokračování. Může to být tah, který zdánlivě bezprostředně nic nedělá, ale bude se jistě hodit jako užitečný později - když odradí soupeře od jinak slibného pokračování.

Nejtěžší tahy k nalezení jsou ty co nic nedělají.

Zvláště když pozice obsahuje hodně napětí, pokušení něco udělat může být velmi silné. Ovšem pravé umění jemné poziční hry je udržet pružnost, držet napětí dokud nemůže být uvoněno s maximálním účinkem - nebo až bude soupeř vynucen uvolnit ho sám za nepříznivých okolností.



posledni tah signalizuje agresivni zamery: muze podle okonosti hrat f4 nebo g5 a g4 nebo Nf6 a Ne4. Bileho nejprirozenejsi tahy se zdaji byt 13.Qb3 (utocici na d5 a podporujici pesce b nebo 13.Rb1 (na pomoc postupu pesce b nebo 13.Rc1 zacit operaci na sloupci c. Misto toho Karpov hral hyperflexibilni , na prvni pohled irrelevantni tah

13.Re1!



Avšak tah je plný skryté síly.
Věž je výborně postavena tak aby čelila hrozbě f4 tahem exf4 a vytvořila bezprostřední hrozby na sloupci e, nebo dokonce tahem e4 otevřít sloupec e a dát věži aktivitu.
- Jestliže černý hraje Nf6 a Ne4, bílý může vyhnat jezdce na e4 odtáhnutím jezdce z f3 a tahem f3. V tomto případě stojí věž zase nejlépe na e1, protože kryje e3 a připravuje pozdější průlom e4.
- Mezitím na dámském křídle je nejpravděpodobnější změna ve struktuře  pro černého hrát c6 a na tah černého b5 zahrát c5. Bílého tah dxc5 udělá černému izolovaného pěšce, kterého bude černý chtít vyměnit postupem d4 - a znovu věž na e1 vstoupí do aktivity po exd4.
- A nakonec jestliže černý bude útočit na královském křídle, může být dobré udržet dámu na d1 spíše než ji nyní odvést na b3.
Tyto úvahy se zdají být pritažené za vlasy, ale podivejte jak hra pokračovala:

13. ... g5 14. Rc1 Kh8 15. Bd3 c6 16. b5 g4 17. Nd2 c5 18. dxc5 Nxc5 19. Nb3 Nxb3 20. axb3



a pravě když černý chtěl hrát ...d4, nemohl to udělat pro věž na e1. Po

20. ... Rc8 21. Ne2 Rxc1 22. Qxc1 Qb6 23. Nf4


bílý udržel výhodu a vyhrál ve 38 tazích.

Hezký švindl

Na pohled beznadějná situace. Černý po tahu "zabijáku" bílého 37.Rd7 místo vzdání partie připravil pro bílého překvapení.



37.... Qxf6 38. Qxf6 Rh2+ věž šachuje a pokud ji bílý vezme, je černý v patu 1/2-1/2. Bílý musí nechat dámu stát a obětovat věž  38. Rh7+ Kxh7 39. Qxf6 Rh3+ 40. Kg1 Rg3+ 41. Kf1 Rag2 42. Qf7+ Kh6 43. Qg8 Rg1+ 44. Ke2 R1g2+ 45. Kd1 Rg1+ 46. Kc2 +-

řešení zviditelníte vybráním tohoto pruhu pomoci myši.

A ještě jedna pozice, kde je černý na tahu:


15... Be6 16. Qxe6 Rxf7+ 17. Qxf7+ Kh8 18. Qf3 Rf8 -+

pátek 4. března 2011

Logaritmy a šachový růst

Mistr Štěpán Žilika se na svém blogu pustil do rozboru šachové kariéry z pohledu logaritmické funkce.

Základ logaritmu považuje jako nepřímo úměrná konstanta k míře talentu. Logaritmus, neboli exponent, kterým se povyšuje základ je pro něj kvalita hry a podle mne přímo souvisí s výsledným koeficientem ELO hráče. Základ umocněný kvalitou hry dává množství práce, kterou je potřeba k dosažení úrovně hry udělat, zahrnuje čas na trénink, efektivitu  a kvalitu tréninku, energii a praxi).

V logaritmických křivkách pro různé základy (talent) vychází různě strmé průběhy, které ve blíží s různě vysokým maximálním hodnotám. Tak nějak to opravdu v praxi vypadá.
Dalo by se to převyprávět i jinak

Rozdíly v míře talentu jsou vrozené a dotváří se možná v ranném dětství.
Tento talent rozhoduje o reálných možnostech dosáhnout určtité absolutní maximální výkonnosti. Úroveň hry kterou dosáhne jeden člověk za 5 let tvrdého tréninku, jiný k tomu potřebuje 20 let tréninku stejné kvality.

Čím větší talent, tím je omezující strop výkonnosti vyšší.
Čím více se hráč blíží ke svému stropu, tím více práce mu dá každé zlepšení.

Talent je dán "zhůry", ale kvalita tréninku a množství věnovaného času šachu je taky velmi významný faktor. Přirovnal bych to k výcviku psa. Jsou rasy, které mají genetické vlohy ke zvládnutí cviků. Pokud se ale náležitě netrénují, nic neumí. Jiní psi můžete cvičit od rána do večera a naučí se toho desetinu. Mezi lidmi jsou v inteligenci a schopnosti pochopit souvislosti, zapamatovat si a rychle si je vybavit, obrovské rozdíly ačkoli se to různými humanisty někdy popírá. Samotní šachisté jsou z 99% svým způsobem elita, protože zbytek aktivní populace se do tak složité hry vůbec nepustí, aby neupadl do fatální deprese, nebo se prostě zaměstnává jinak (jiným sportem, uměním, cestováním atd.).

Otázka je, kde leží reálná hranice výkonnosti pro průměrně talentovaného hráče?
Jako roli hraje kvalita tréninku, vliv trenéra při maximální píli hráče?

Člověk se také v průběhu života trochu mění. Jeho potenciální schopnosti se zlepšovat mohou i růst (ale i klesat).

Praktická otázka, na kterou se snaží dát Žilkův článek odpověď může být: "Má smysl věnovat při daném talentu takové množství času a úsilí k dosažení našeho cíle?"
 Pokud se nechceme stát profesionály mezi tvrdou konkurencí ruských a asijských šachistů, kde je to jediná šance těchto velmi talentovaných lidí jak si zásadně zlepšit životní úroveň, tak je to pro nás šachové amatéry otázka irrelevantní.
Smysl má věnovat se šachu takovým způsobem, aby nám to přinášelo radost v malých úspěších na úrovni soutěží družstev krajského přeboru či druhé ligy. Někdo je pilnější a cílevědomější ve studiu a nahradí tím nedostatek vrozeného talentu, jiný zase nerad bádá v teorii a raději tvoří za šachovnicí. Co hráč, to jiný charakter. Lidská radost z vítězství v utkání krajské soutěže mezi hráči s ELO 1400 - 1800 je stejně veliká jako vítězství velmistrů v Extralize. To proto, že:

"Šachy maji schopnost činit lidi šťastnými."

čtvrtek 3. března 2011

Birdovo zahájení a co proti němu?

Zahájení 1. f4 se považuje teoretiky za méněcené, ale vzhledem k tomu, že bílý má výhodu prvního tahu, dosáhne v tomto zahájení hratelné pozice a pro hráče, který se chce vyhnout teoretickým a módním zahájením, je to volba. Pro černého ale většinou není těžké vyrovnat hru. Ze špičkových světových hráčů toto zahájení hrál často dán Bent Larsen, který nedávno zemřel.
Birdovo zahájení na wikipedii

Zajímavý přístup pro černého má Roman Dzindzichashvili na youtube





Chess is the greatest game ever invented, because it only looks like a game." - Scott Kerns
(Šachy jsou nejlepší hra ze všech, protože pouze vypadá jako hra.)

středa 2. března 2011

Nejdůležitější lekce

Z knihy "Teach Yourself Better Chess" (1997) od Williama Hartstona (narozen 1947). Úryvky z kapitoly "Jste-li na pochybách, vyměňte si strany" a "Vyhrávání a prohrávání".

Když hrál jednou Bobby Fischer proti Tigranovi Petrosianovi, žádal rozhodčího, aby zakázal soupeři chodit kolem něho a dívat se na pozici přes jeho rameno. Psycholog by mohl interpretovat takové chování jako symptom paranoidní obavy o zásah do osobního prostoru, ale dobrý hráč ví, že jde o víc.  Dívání se na pozici z hlediska soupeře je dobrý způsob jak se vyhnout subjektivnímu pohledu. Nemusíte vlastně vstávat a dívat se přes soupeřovo rameno (i když takový postup může pomoci přerušit soustředění a umožní nápad nové myšlenky); stačí být jenom zvědav, příležitostně, jak pozice vypadá z druhé strany šachovnice.

Hráči se dohodnou na remíze v lepší pozici protože nepřemýšlí o problémech druhé strany. Nezahrají zřejmý silný tah protože ho nedokážou analyzovat dostatečně srozumitelně.  Připustí slabiny jenom pro zmenšení napětí v pozici, aniž si uvědomí, že napětí  znepokojuje stejným způsobem i soupeře.

Jestli cítíte že vaše odvaha se ztrácí, zkuste si mentálně vyměnit strany a dejte si otázku.

Kdybych hrál za  druhou stranu, jakého tahu bych se obával nejvíce?

Potom ten tah zahrajte a nechte soupeře ať se bojí. Je to snadné a je tak zbytečné řešit soupeřovy problémy za něj. Anebo nestavět mu vůbec žádné problémy. Podobný princip se uplatňuje v obraně také, ale s důležitým rozdílem. Útočník se nesmí bát, pouze může být uveden do rozpaků. Obránce se obává přímých hrozeb; útočník může být v rozpacích tím, že má příliš mnoho možností. Tak se ptejte sami sebe:  "kdybych byl na druhé straně, který tah by mě nejvíce uvedl do rozpaků co hrát dál?"




Nejdůležitější lekce

Partie se nevyhrávají dobrými tahy, ale prohrávají se špatnými tahy.

Dobré tahy a chyby jsou neoddělitelně spojeny. Dobrý tah může být potřeba k potrestání chyby soupeře; dobrý tah může vyprovokovat chybu; ale dobré tahy samotné nemohou vyhrát partie nebo dokonce vytvořit výhody. Nejlepší co můžete udělat je využít chyby již učiněné nebo vyvolat druh problémů které vedou k chybám.

Toto je překvapivě snadno zapomenout v žáru boje. Když váš soupeř přijde s tahem který jste přehlédli, nebo myšlenka náhle vypadá mnohem silnější než jste si o ní předtím mysleli, je snadné upadnout do deprese a považovat svou pozici za špatnou. V takových okamžicích si možná potřebujete připomenout že jste neudělali zatím žádné chyby, tak nemůžete být v nevýhodě. Tak jednoduše máte problém k řešení. Přestaňte truchlit a řešte to!

Toto je náhodou jeden z mála momentů, kdy je dobré si připomenout minulost pozice. Normálně je to čím byste měli zabývat je pozice před vámi. Jak jste se do ní dostali je věc, která nemá význam. Kromě toho, když si potřebujete vzpomenout na předchozí tahy abyste se ospravedlnili, že jste neudělali chybu.